Pauza, která narostla do nečekaných rozměrů, výrazný úspěch Uda Dirkschneidera se sólovým debutem U.D.O. a s tím spojená i náhle nepřekonatelná bariéra mezi dosavadním zpěvákem a zbytkem kapely, to vše vyústilo v nejrozporuplnější bod celé historie Accept, album "Eat The Heat". Na jeho počátku se Baltes, Hoffmann a Kaufmann se rozhodli pokračovat sami bez malého charismatického frontmana, přičemž pod vlivem tou dobou velmi silného vábení glam metalem posedlé Ameriky sáhli po zaoceánském pěvci Davidu Reecem. Právě on však podle všeho nakonec stál za neslavným vyšuměním téhle epizody. Skloubit dva tak naprosto odlišné světy, jakými byl pochodový německý heavy metal a naproti němu načinčaná a nalakovaná americká pompéznost, to byl nadlidský úkol. Třebaže zkraje alba to nevypadá úplně nejhůř ("X-T-C" a "Generation Clash"), dále už je to horší a horší a příchuť druholigových amerických hair metalistů je patrná téměř ze všech ostatních skladeb.
Dozajista se najdou mezi fandy rovněž zastánci alba, ale to prakticky skončilo v zapomnění.
Dozajista se najdou mezi fandy rovněž zastánci alba, ale to prakticky skončilo v zapomnění.
01. X-T-C
02. Generation Clash
03. Chain Reaction
04. Love Sensation
05. Turn the Wheel
06. Prisoner
07. Mistreated
08. Stand 4 What U R
09. Hellhammer
10. D-Train
Total playing time 53:11
Accept @ MySpace
Žádné komentáře:
Okomentovat